Tisk z výšky je tiskový princip, při němž jsou tisknoucí místa na tiskové formě vyvýšena nad netisknoucí plochu. Na vyvýšené části se nanese tisková barva a tlakem se z nich přenese na papír nebo jiný potiskovaný materiál.
Princip lze přirovnat k razítku: barvu přijímají pouze nejvyšší části tiskové formy, zatímco snížená místa zůstávají bez barvy. U textu proto musí být písmena na tiskové formě vyvýšená a zároveň zrcadlově obrácená, aby se po otisku zobrazila ve správné orientaci.
Mezi nejznámější techniky tisku z výšky patří knihtisk, deskotisk, dřevořez, dřevoryt a v moderní polygrafii také flexotisk. Tisková forma může být tvořena jednotlivými literami, vyřezaným dřevěným štočkem, kovovou deskou nebo pružnou polymerní formou.
Tisk z výšky patří k nejstarším způsobům rozmnožování textu a obrazu. Historicky měl zásadní význam zejména při výrobě knih, letáků a dalších tiskovin. V současnosti se klasický knihtisk používá především pro umělecké a speciální tiskoviny, zatímco flexotisk má významné průmyslové využití například při potisku obalových materiálů.
Opakem tohoto principu je tisk z hloubky, při němž se tisková barva nachází v zahloubených částech tiskové formy. Dalšími základními principy jsou tisk z plochy a průtisk.