Tisk z hloubky je tisková technika, při níž jsou tisknoucí místa zahloubena pod povrch tiskové formy. Do těchto prohlubní se nanese tisková barva, zatímco z netisknoucích, vyvýšených částí povrchu se přebytečná barva odstraní. Při tisku je potom papír nebo jiný potiskovaný materiál přitlačen k formě značným tlakem, takže barvu ze zahloubených míst převezme.
Hloubka jednotlivých tiskových prvků může ovlivňovat množství přenesené barvy, a tím i výslednou sytost obrazu. Právě možnost přenést poměrně silnou vrstvu barvy umožňuje dosahovat výrazných tónů, jemných přechodů a velmi detailní kresby. U některých technik může tlak tiskové formy zároveň vytvořit na papíru jemný reliéf.
Princip tisku z hloubky využívají jak tradiční umělecké grafické techniky, například mědiryt, oceloryt, lept, suchá jehla nebo akvatinta, tak průmyslový hlubotisk. U průmyslového hlubotisku bývá obraz vytvořen jako velké množství drobných zahloubených buněk na povrchu tiskového válce. Velikost a hloubka těchto buněk určuje množství přenášené barvy.
Hlubotisk se díky vysoké kvalitě reprodukce a stabilitě při velkých nákladech používal zejména pro časopisy, katalogy, obaly a další tiskoviny vyráběné ve vysokých počtech. Příprava tiskových forem je však poměrně nákladná, a proto se pro malé a střední náklady obvykle více uplatňují jiné tiskové technologie, především ofsetový tisk a digitální tisk.
Tisk z hloubky je jedním ze základních principů tisku vedle tisku z výšky, tisku z plochy a průtisku. Základní rozdíl spočívá v poloze tisknoucích míst: u tisku z hloubky leží pod úrovní povrchu tiskové formy.