Knihařské zpracování označuje soubor výrobních operací, při kterých se vytištěné archy, obálka a další části tiskoviny zpracují do výsledné podoby knihy, brožury, katalogu nebo jiné publikace. Navazuje na tisk a patří k závěrečným fázím polygrafické výroby.
Jeho součástí může být řezání, skládání, snášení, šití, lepení, výroba obálky nebo knižních desek, spojení knižního bloku s obálkou a konečná ořízka. Konkrétní postup závisí především na typu publikace a zvolené knižní vazbě.
Od vytištěného archu ke knize
Po vytištění nejsou stránky knihy zpravidla ještě v podobě, v jaké je zná čtenář. Text a obrázky mohou být rozmístěny na větších tiskových arších podle takzvaného vyřazení stran.
Tyto archy je nutné dále zpracovat. Mohou se řezat, skládat na jednotlivé složky a řadit ve správném pořadí. Následně z nich vzniká knižní blok, který se podle typu vazby šije, lepí nebo jiným způsobem spojuje.
Teprve potom se knižní blok spojí s obálkou nebo knižními deskami a publikace získá svou konečnou podobu.
Řezání a skládání archů
Jednou z prvních operací knihařského zpracování bývá řezání tiskových archů na potřebný rozměr.
U knih tištěných ve větších arších následuje skládání, při kterém se arch přesně přehýbá do několika lomů. Vzniká tak složka obsahující několik po sobě jdoucích stran.
Správné skládání je důležité pro přesné pořadí stran i pro kvalitu výsledné vazby. U silnějších papírů nebo některých druhů obálek se může před ohybem použít také bigování, které usnadňuje přesné přehnutí materiálu.
Snášení a kompletace
Jednotlivé složky nebo listy se musí sestavit ve správném pořadí. Tento proces se označuje jako snášení.
U jednoduchých publikací může být knižní blok tvořen jednotlivými listy. U rozsáhlejších knih se skládá z více složek, které jsou následně spojeny do jednoho celku.
V moderních tiskárnách probíhá řada těchto operací automaticky na knihařských linkách.
Šití knižního bloku
U některých typů vazeb se jednotlivé složky spojují nití. Šitá vazba vytváří pevný a odolný knižní blok a často se používá u kvalitnějších nebo rozsáhlejších knih.
Sešitý blok může být následně ještě zpevněn lepidlem a dalšími materiály.
U sešitových vazeb, například u některých brožur nebo časopisů, mohou být složky spojeny kovovými sponkami.
Lepení knižního bloku
Velmi častým způsobem spojování je lepení. Jednotlivé listy nebo složky se spojí v oblasti hřbetu pomocí knihařského lepidla.
Typickým příkladem je lepená měkká vazba V2, kde je knižní blok vlepen do papírové obálky.
Kvalita lepení závisí na použitém lepidle, papíru, úpravě hřbetu a konstrukci celé vazby. Správně provedené lepení musí zajistit, aby jednotlivé listy při běžném používání nevypadávaly.
Obálka a knižní desky
Knihařské zpracování zahrnuje také přípravu obálky nebo pevných knižních desek.
U měkkých vazeb bývá obálka vytištěna na silnější papír nebo karton a může být dále zušlechtěna například laminací nebo lakováním.
U pevné V8 vazby se vyrábějí samostatné knižní desky, které jsou tvořeny pevnou lepenkou a potahovým materiálem. S knižním blokem jsou následně spojeny prostřednictvím předsádky.
Ořízka knihy
Po spojení knižního bloku se publikace obvykle ořízne na výsledný formát.
Při ořízce se zarovnají tři volné strany knižního bloku – horní, dolní a vnější okraj. Hřbetová strana zůstává součástí vazby.
Přesná ořízka je důležitá nejen z estetického hlediska, ale také proto, aby měla kniha správný formát a stránky byly rovnoměrně zarovnány.
Povrchové zušlechtění
Součástí dokončovacího zpracování mohou být také různé druhy povrchového zušlechtění.
Obálka nebo knižní desky mohou být opatřeny například laminací, lakem, parciálním lakem, ražbou, slepotiskem nebo dalšími dekorativními prvky.
Tyto úpravy mohou zlepšit nejen vzhled knihy, ale také mechanickou odolnost jejího povrchu.
Knihařské zpracování podle typu vazby
Konkrétní postup se výrazně liší podle toho, jaká vazba je pro publikaci zvolena.
U jednoduché sešitové vazby může být celý proces poměrně krátký – složky se spojí sponkami a publikace se ořízne.
U pevné knihy je zpracování podstatně složitější. Je nutné vytvořit knižní blok, případně jej sešít, opatřit předsádkami, připravit samostatné knižní desky a nakonec blok s deskami spojit.
Volba vazby proto ovlivňuje nejen vzhled a životnost knihy, ale také cenu a náročnost její výroby.
Ruční a strojní knihařské zpracování
Historicky se většina knihařských operací prováděla ručně. Knihaři skládali archy, šili knižní bloky, vyráběli desky a jednotlivé části knihy spojovali pomocí ručních nástrojů.
Dnes se při průmyslové výrobě většina operací provádí strojně. Moderní knihařské linky dokážou automaticky snášet složky, frézovat hřbet, nanášet lepidlo, připojit obálku a provést konečnou ořízku.
Ruční knihařství se však stále používá při výrobě uměleckých knih, restaurátorských pracích, malých nákladech nebo speciálních vazbách.
Knihařské zpracování jako součást výroby knihy
Knihařské zpracování je poslední významnou etapou, při které se z vytištěných částí stává hotová kniha.
Kvalita této fáze ovlivňuje pevnost vazby, otevírání knihy, vzhled hřbetu, přesnost ořízky i celkovou životnost publikace.
I velmi kvalitně vytištěná kniha může působit nedokonale, pokud je špatně slepena, nerovnoměrně oříznuta nebo má nepřesně zpracovanou vazbu. Knihařské zpracování proto představuje stejně důležitou část výroby jako samotný tisk nebo předtisková příprava.