Polotón je tónová hodnota nacházející se mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem obrazu. V polygrafii a počítačové grafice se pojem používá především ve spojení polotónový obraz, který obsahuje různé stupně světlosti a zdánlivě plynulé přechody. Typickým příkladem je fotografie, kresba stínovaná tužkou nebo obraz vytvořený z odstínů šedé.
Polotónový obraz se liší od pérové předlohy, která obsahuje pouze plné černé a bílé plochy bez přechodových odstínů.
Jak se polotóny vytvářejí při tisku
Většina tiskových technik nedokáže přímo vytisknout souvislou škálu odstínů změnou množství barvy v každém místě obrazu. Polotóny proto napodobuje pomocí velmi malých tiskových bodů. Zvětšováním nebo zmenšováním jejich plochy, případně změnou jejich množství, vzniká dojem světlejších a tmavších částí.
Z běžné pozorovací vzdálenosti lidské oko jednotlivé body nerozlišuje a spojuje je do zdánlivě plynulého obrazu. Světlá místa obsahují menší nebo řidčeji rozmístěné body, zatímco v tmavých místech body zabírají větší část potištěné plochy.
Polotón a autotypie
Pojmy polotón a autotypie se někdy používají jako synonyma, jejich význam však není zcela totožný. Polotón označuje odstín nebo charakter tónového obrazu, zatímco autotypie je způsob, kterým se polotónová předloha převádí na tisknutelnou soustavu bodů.
Fotografie je tedy polotónovým obrazem. Při přípravě pro ofsetový tisk se pomocí rastrování rozloží na autotypické body, jejichž prostřednictvím se původní odstíny napodobí na papíře. Pro výslednou bodovou strukturu se používají názvy autotypický rastr nebo polotónový rastr.
Polotóny v barevném tisku
V barevném tisku se obraz rozděluje zpravidla do čtyř výtažkových barev modelu CMYK. Každá barva vytváří vlastní polotónový rastr a výsledný barevný odstín vzniká jejich vzájemným překrytím.
Rastry jednotlivých barev se natáčejí do různých úhlů, aby se omezilo nežádoucí obrazové rušení označované jako moaré. Při správném natočení mohou body vytvářet drobné pravidelné obrazce nazývané tiskové rozety, které při běžném pohledu nejsou rušivé.
Autotypický a stochastický rastr
U tradičního autotypického neboli AM rastru mají tiskové body pravidelné rozestupy, ale podle požadovaného odstínu mění svou velikost. Světlé odstíny vytvářejí malé body, tmavé odstíny body větší.
U FM rastru, označovaného také jako stochastický, zůstává velikost bodů přibližně stejná a mění se především jejich množství a rozmístění. Existují rovněž hybridní rastry, které kombinují vlastnosti obou způsobů.
Kvalita reprodukce polotónů
Kvalitu polotónového obrazu ovlivňuje jemnost rastru, rozlišení tiskových dat, vlastnosti papíru, tisková technika i přesnost nanášení barvy. Významnou roli má také nárůst tiskového bodu, při kterém se bod během tisku zvětší a obraz může působit tmavší, než bylo zamýšleno.
Na nenatíraném nebo savém papíru se obvykle používá hrubší rastr, zatímco kvalitní natírané papíry umožňují reprodukovat jemnější body a větší množství detailů.
Polotón v historii tisku
Rozvoj polotónového tisku v 19. století umožnil reprodukovat fotografie společně s textem běžnými tiskovými technikami. Před jeho zavedením bylo nutné fotografie převádět do rytin nebo jiných ručně vytvářených obrazových předloh.
Použití optického rastru umožnilo rozložit fotografický obraz na body a vytvořit tiskovou formu vhodnou například pro knihtisk. Fotografické rastrování později nahradily elektronické a digitální postupy. Dnes rozklad obrazu na tiskové body zpravidla provádí RIP při přípravě dat pro osvit tiskové desky nebo přímo v digitálním tiskovém zařízení.