Elektrofotografický tisk je technologie digitálního tisku, při níž se obraz vytváří pomocí elektrického náboje a následně se na potiskovaný materiál přenáší jemný práškový nebo kapalný toner. Patří mezi nejrozšířenější způsoby profesionálního digitálního tisku a využívá se například při výrobě knih, brožur, katalogů, letáků, vizitek nebo kancelářských tiskovin.
Základem procesu je světlocitlivý válec nebo pás, jehož povrch se nejprve elektricky nabije. Pomocí laseru nebo soustavy světelných diod se na něm vytvoří neviditelný elektrostatický obraz odpovídající tiskovým datům. Na místa s příslušným elektrickým nábojem se následně zachytí toner. Ten je poté přenesen na papír a působením tepla a tlaku se k jeho povrchu trvale zafixuje.
U barevného elektrofotografického tisku se obraz vytváří zpravidla ze čtyř základních barev CMYK. Jednotlivé barevné složky mohou být na papír nanášeny postupně nebo se před přenosem spojí na mezilehlém přenosovém prvku. Přesné provedení závisí na konstrukci konkrétního tiskového stroje.
Výhodou elektrofotografického tisku je zejména rychlá příprava výroby, protože není nutné vyrábět klasickou tiskovou formu. Každá stránka vzniká přímo z digitálních dat, takže lze snadno měnit obsah jednotlivých výtisků, tisknout personalizované dokumenty nebo vyrábět velmi malé náklady bez vysokých počátečních nákladů.
Technologie se proto často používá také při tisku knih v malých sériích nebo při systému print on demand, kdy se publikace tiskne až podle skutečné objednávky. Oproti ofsetovému tisku bývá ekonomicky výhodnější především u menších nákladů, zatímco u velkého množství stejných výtisků může mít ofset stále nižší jednotkové náklady.
Výsledný tisk může dosahovat velmi dobré ostrosti textu a grafiky. Jeho vzhled se však může podle použitého stroje, toneru a papíru mírně lišit od ofsetového tisku, například charakterem povrchu nebo leskem vytištěných ploch. Moderní produkční stroje ale dokážou poskytovat kvalitu vhodnou i pro náročnou knižní a komerční výrobu.