ISBN (International Standard Book Number, česky mezinárodní standardní číslo knihy) je jednoznačný identifikátor používaný pro knihy a další neperiodické publikace. Umožňuje přesně určit konkrétní vydání určité publikace a výrazně usnadňuje její evidenci, objednávání, distribuci, prodej i knihovní zpracování. ISBN se běžně objevuje v údajích o vydání knihy a často také na zadní straně obálky, kde bývá společně s čárovým kódem.
ISBN není pouze číslem určitého literárního díla. Identifikuje konkrétní publikaci, její vydání a produktovou formu. Brožované, vázané a elektronické vydání stejné knihy proto mohou mít různá ISBN. Stejně tak se nové ISBN přiděluje v případě nového vydání, pokud se oproti předchozímu podstatně změnilo.
Proč ISBN vzniklo
Kořeny systému ISBN souvisejí s rychlými změnami knižního trhu v 60. letech 20. století. Samotné číslování knih přitom nebylo žádnou novinkou – jednotliví vydavatelé používali vlastní interní číselné systémy již mnohem dříve. Ty však nebyly vzájemně kompatibilní a číslo používané jedním vydavatelem nemělo význam pro jiného vydavatele, distributora nebo knihkupce.
Situace se začala měnit s rychlým růstem knižní produkce a nástupem počítačového zpracování dat. Knihkupectví a distributoři potřebovali automatizovat objednávky, evidenci skladových zásob a distribuci knih. K tomu však bylo zapotřebí, aby každá obchodovaná publikace měla jednoznačný identifikátor, kterému by všechny zúčastněné strany rozuměly stejně.
Významným impulzem se stal plán britské společnosti W. H. Smith na modernizaci distribuce knih. V roce 1965 firma požádala britské vydavatele o vytvoření jednotného systému číslování knih, který by bylo možné využívat při mechanizované a později počítačové evidenci. Vypracováním systému byl pověřen profesor Gordon Foster, působící na London School of Economics.
Od interních čísel k systému SBN
Gordon Foster při návrhu nevycházel pouze z teoretického modelu. Inspiroval se systémy mechanizované evidence knih, které již používali někteří britští vydavatelé, a konzultoval řešení také s odborníky z knihoven.
Výsledkem byl systém označovaný jako SBN – Standard Book Number, tedy standardní číslo knihy. Jeho důležitým principem bylo, že přidělené číslo jednoznačně označuje konkrétní publikaci a již jednou použité číslo se nemá znovu přidělovat jiné knize.
Původní návrh pracoval s osmimístným číslem, které identifikovalo vydavatele a konkrétní publikaci. V souvislosti s využíváním výpočetní techniky byla následně doplněna kontrolní číslice, díky níž bylo možné automaticky odhalit některé chyby vzniklé při zápisu čísla. SBN se tak stalo devítimístným systémem. V roce 1966 byl Fosterův návrh zveřejněn ve zprávě A Report on Standard Numbering in the Book Trade.
První praktické použití SBN
Systém nezůstal pouze na papíře. V roce 1967 jej ve Velké Británii prakticky zavedla společnost J. Whitaker & Sons, která se zabývala bibliografickými informacemi o knihách. Významnou úlohu při praktickém prosazení systému měl David Whitaker, který bývá s počátky ISBN úzce spojován. J. Whitaker & Sons zároveň provozovala první skutečně fungující agenturu pro standardní číslování knih.
O rok později, v roce 1968, byl obdobný systém zaveden ve Spojených státech prostřednictvím společnosti R. R. Bowker.
Výhody standardního čísla byly zřejmé. Kniha již nemusela být při každé objednávce identifikována kombinací názvu, autora, vydavatele, roku vydání a dalších údajů. Jedno číslo mohlo jednoznačně určit právě tu publikaci, kterou chtěl knihkupec objednat nebo distributor expedovat.
Cesta k mezinárodnímu ISBN
Velmi brzy se ukázalo, že národní systém nestačí. Knižní obchod měl mezinárodní charakter a knihy běžně překračovaly hranice jednotlivých států.
O potřebě mezinárodního číslování knih se diskutovalo již v listopadu 1966 na mezinárodní konferenci věnované racionalizaci knižního trhu v Západním Berlíně. V evropských zemích v té době stále více vydavatelů a distributorů uvažovalo o počítačovém zpracování objednávek a skladového hospodářství. Jednotný identifikátor knihy se stával jedním z předpokladů takové automatizace.
Do vývoje proto vstoupila Mezinárodní organizace pro normalizaci – ISO. V rámci technického výboru ISO/TC 46 pro informace a dokumentaci vznikla pracovní skupina, jejímž úkolem bylo posoudit, zda lze britský systém rozšířit do podoby mezinárodního standardu.
První zasedání této pracovní skupiny se konalo v roce 1968 v Londýně. Zúčastnili se ho představitelé Velké Británie, Spojených států, Německa, Francie, Nizozemska, Irska, Norska a Dánska; jako pozorovatel se účastnilo také UNESCO. Připravoval se zde návrh mezinárodní normy pro číslování knih.
Z devítimístného SBN vzniká desetimístné ISBN
Další důležité jednání proběhlo v roce 1969 v Západním Berlíně. Právě při vytváření mezinárodního systému bylo nutné původní britský SBN rozšířit tak, aby bylo možné rozlišovat jednotlivé země nebo jazykové oblasti.
Dosavadní devítimístné SBN proto získalo další číslici a vzniklo desetimístné ISBN. Starším britským a americkým číslům bylo možné předřadit nulu, aniž by bylo nutné měnit původní princip jejich kontrolní číslice.
Na podzim roku 1969 byl návrh dále projednán na zasedání ISO ve Stockholmu. Systém byl následně zpracován jako mezinárodní norma ISO 2108 – International Standard Book Numbering. Norma byla přijata v roce 1971 a její první vydání vyšlo v roce 1972.
Tím se z původního řešení problému britského knižního trhu stal mezinárodní systém, který se postupně rozšířil do velké části světa.
Vznik Mezinárodní agentury ISBN
Samotná norma nestačila. Bylo nutné vytvořit také organizační strukturu, která by zajistila, že stejná čísla nebudou přidělována různým publikacím a že jednotlivé státy a vydavatelé budou používat systém jednotně.
V červenci 1972 proto vznikla Mezinárodní agentura ISBN, původně se sídlem v Západním Berlíně. Jejím úkolem byla koordinace celého systému a spolupráce s národními agenturami. Prvním ředitelem byl Karl Wilhelm Neubauer.
Postupně vznikaly národní a regionální agentury, které přidělovaly vydavatelům příslušné číselné rozsahy. Díky této hierarchii bylo možné zachovat celosvětovou jedinečnost jednotlivých ISBN.
Vývoj normy ISBN
ISBN se muselo postupně přizpůsobovat změnám ve vydavatelském prostředí. První verze normy proto nezůstala neměnná.
Druhé vydání normy ISO 2108 vyšlo v roce 1978, další revize následovala v roce 1992. Významná změna přišla v roce 2005, kdy byla vydána další verze normy reagující mimo jiné na vyčerpávání číselné kapacity systému a na stále větší význam elektronických publikací.
Systém ISBN se mezitím stal běžnou součástí nejen obchodní distribuce knih, ale také knihovních katalogů, bibliografických databází, skladových systémů a později internetových knihkupectví.
Přechod z ISBN-10 na ISBN-13
Po několik desetiletí mělo ISBN deset znaků a dnes se tato podoba označuje jako ISBN-10.
Typický zápis mohl vypadat například:
ISBN 80-1234-567-8
S rostoucím množstvím vydávaných publikací však začala být kapacita desetimístného systému nedostatečná. Zároveň bylo výhodné sladit ISBN se systémem čárových kódů EAN používaných v maloobchodě.
Od 1. ledna 2007 se proto začalo používat třináctimístné ISBN-13. Nová struktura byla kompatibilní se systémem EAN-13 a zároveň vytvořila další číselnou kapacitu pro budoucí rozvoj systému.
Současné ISBN tak může vypadat například:
ISBN 978-80-12345-67-8
Kromě prefixu 978 se v systému ISBN používá také prefix 979.
Historie ISBN v Československu a České republice
Do Československa byl systém ISBN zaveden s určitým odstupem. Přípravy začaly v roce 1983, kdy Ministerstvo kultury ČSR pověřilo tehdejší Státní knihovnu ČSR přípravou jeho zavedení do československé knižní produkce.
V následujících letech vznikly příslušné agentury, byly připraveny metodické materiály a vydavatelům byly přiděleny jejich identifikátory. Československý systém ISBN byl oficiálně uveden do provozu 1. ledna 1989.
Po rozdělení Československa od roku 1993 pokračovaly samostatně česká a slovenská národní agentura ISBN. V České republice tuto oblast zajišťuje Česká národní agentura ISBN a ISMN při Národní knihovně České republiky.
Jak je ISBN sestaveno
Současné ISBN má 13 číslic a skládá se z několika logických částí, které se při běžném zápisu zpravidla oddělují spojovníky.
První část tvoří prefix systému ISBN, zpravidla 978 nebo 979. Za ním následuje identifikátor registrační skupiny, který označuje určitou zemi, jazykovou oblast nebo skupinu zemí.
Další část identifikuje vydavatele, za ní následuje identifikátor konkrétní publikace. Posledním znakem je kontrolní číslice, pomocí níž lze matematicky ověřit správnost čísla.
Jednotlivé části ISBN nemají vždy stejnou délku. Vydavatel s rozsáhlou produkcí může například dostat kratší identifikátor vydavatele, takže mu zůstane větší číselný prostor pro identifikaci jednotlivých publikací.
K čemu ISBN slouží
Hlavním účelem ISBN je jednoznačná identifikace konkrétního vydání publikace. Díky tomu není při objednávání nebo evidenci nutné spoléhat pouze na její název, autora a další bibliografické údaje.
ISBN využívají vydavatelé, distributoři, knihkupci, knihovny, velkoobchody, internetová knihkupectví a provozovatelé bibliografických databází. Číslo může být součástí objednávkových systémů, katalogů, skladové evidence nebo systémů sledujících prodej knih.
Význam ISBN tak dávno přesáhl původní účel, kterým bylo zejména usnadnění obchodu s knihami.
ISBN ve vědecké a odborné literatuře
Významnou oblastí použití ISBN je také vědecká, odborná a akademická literatura. ISBN se používá například u vědeckých monografií, odborných knih, vysokoškolských učebnic, skript nebo jednorázových konferenčních a odborných sborníků. Národní knihovna ČR mezi publikacemi, kterým se ISBN přiděluje, výslovně uvádí například sborníky a vysokoškolská skripta.
Právě u odborné literatury je jednoznačná identifikace mimořádně užitečná. Publikace mohou existovat v několika vydáních, překladech nebo elektronických a tištěných verzích a ISBN umožňuje přesně určit, ke kterému vydání se bibliografický údaj vztahuje.
ISBN je proto důležité také pro knihovní katalogy, bibliografické databáze a citační údaje. Při vyhledávání odborné publikace lze podle ISBN jednoznačně dohledat konkrétní vydání bez rizika záměny s jinou verzí téhož titulu.
Je však nutné odlišovat knižní a monografické publikace od periodik. Vědecké časopisy a další pokračující periodické publikace používají především identifikátor ISSN. Samostatná vědecká monografie nebo jednorázově vydaný odborný sborník naproti tomu typicky používá ISBN.
ISBN a čárový kód
Na zadní straně knihy se ISBN často objevuje společně s čárovým kódem EAN-13. Čárový kód představuje strojově čitelnou podobu číselného identifikátoru.
Například ISBN:
978-80-12345-67-8
může být v čárovém kódu reprezentováno bez spojovníků jako:
9788012345678
Po načtení čárového kódu prodejní nebo skladový systém podle čísla vyhledá příslušnou publikaci ve své databázi.
Má každá kniha vlastní ISBN?
ISBN není číslem literárního nebo odborného díla jako takového, ale konkrétního vydání a produktové formy publikace. Jedna kniha proto může během své existence získat několik různých ISBN.
Jiné ISBN může mít například první vydání a jiné podstatně přepracované druhé vydání. Samostatná ISBN se používají také pro různé produktové formy publikace.
Stejný titul tak může mít například jedno ISBN pro brožované vydání, jiné pro vydání v pevné vazbě a další pro elektronickou podobu.
ISBN u elektronických knih
ISBN lze používat také pro e-knihy. Elektronické vydání knihy představuje jinou produktovou formu než vydání tištěné, a proto se identifikuje vlastním ISBN.
U elektronických publikací může navíc jeden titul existovat v několika samostatně distribuovaných podobách. Pravidla ISBN proto počítají také s identifikací různých elektronických produktových forem. Současná norma ISO 2108 výslovně zahrnuje pravidla pro jednotlivé formy a vydání monografických publikací a její novější podoby podrobněji řeší rovněž publikace digitální.
ISBN je u elektronických knih zvláště užitečné při distribuci prostřednictvím různých knihkupectví, knihoven a informačních systémů, protože umožňuje jednoznačně určit konkrétní nabízenou verzi publikace.
Kdy je potřeba nové ISBN
Nové ISBN se přiděluje v případě, že vznikne nové vydání, které se od předchozího vydání podstatně liší, nebo pokud vznikne odlišná produktová forma publikace.
Drobné opravy překlepů nebo malé korektury zpravidla samy o sobě neznamenají vznik nového vydání. Jestliže však dojde k významnému přepracování obsahu, vznikne nové vydání nebo je publikace uvedena na trh v jiné produktové podobě, používá se jiné ISBN.
Smyslem je, aby bylo podle čísla vždy možné jednoznačně poznat, kterou konkrétní publikaci zákazník, knihovna, distributor nebo jiný uživatel požaduje.
ISBN v České republice
Pro publikace vydávané subjekty se sídlem v České republice zajišťuje systém Česká národní agentura ISBN a ISMN při Národní knihovně ČR. ISBN se v České republice přiděluje bezplatně a účast vydavatelů v systému ISBN je dobrovolná.
Pro českou registrační oblast je typický identifikátor 80, a proto velké množství českých knih nese ISBN začínající například:
978-80-…
Tato část ISBN však není jednoduchým kódem jazyka publikace. Jde o identifikátor registrační skupiny v rámci systému ISBN.
Kde se ISBN v knize uvádí
ISBN se uvádí mezi vydavatelskými údaji publikace. Podle českých pravidel se číslo zpravidla umísťuje na rub titulního listu, případně do tiráže, pokud publikace titulní list nemá. Může být rovněž zopakováno na zadní straně obálky, desek nebo přebalu.
Běžný zápis může vypadat například:
ISBN 978-80-12345-67-8
Správné členění pomocí spojovníků není nahodilé – jednotlivé skupiny číslic odpovídají struktuře systému ISBN.
ISBN není totéž co autorské právo
Přidělení ISBN neposkytuje autorovi ani vydavateli autorská práva a nepředstavuje registraci copyrightu. ISBN je především identifikátorem publikace.
Autorské právo existuje nezávisle na tom, zda publikace ISBN má či nemá. Přidělení ISBN rovněž neznamená, že obsah nebo odborná kvalita knihy byly nějakou institucí posouzeny či schváleny.
Stejně tak ISBN samo o sobě nezajišťuje distribuci knihy ani její přijetí do knihkupecké sítě. Umožňuje však jednotlivým distribučním, obchodním, bibliografickým a knihovním systémům pracovat se stejným jednoznačným identifikátorem.
ISBN jako součást moderního vydávání knih
Z původně poměrně praktického problému britského knižního obchodu vznikl během několika desetiletí celosvětový identifikační systém. Impulzem byla potřeba automatizovat sklady a objednávky knih, postupně se však ISBN stalo součástí téměř celého životního cyklu publikace.
Dnes propojuje vydavatele, distributory, knihkupce, knihovny, bibliografické databáze, akademické instituce i elektronické distribuční systémy. Umožňuje jednoznačně rozlišit jednotlivá vydání a formy publikací bez ohledu na to, zda jde o beletrii, odbornou knihu, vědeckou monografii, vysokoškolskou učebnici nebo elektronickou publikaci.
ISBN se tak stalo jedním ze základních prvků moderního vydavatelského prostředí a zároveň názorným příkladem standardu, který vznikl kvůli praktické potřebě knižního trhu, ale postupně získal význam pro obchod, knihovnictví, bibliografii i vědeckou komunikaci.
Chcete také ISBN číslo?
Pokud také chcete ISBN číslo pro svou knihu, rádi Vám ISBN přidělíme. Případně pokud se obrátíte s vydáním svého rukopisu na nás, v rámci vydání knihy vám ISBN automaticky přidělíme.