Literární druhy a žánry slouží k třídění literárních děl podle jejich základních vlastností, způsobu výstavby textu, práce s dějem, postavami nebo jazykem. Literární druh představuje obecnější kategorii, zatímco literární žánr označuje konkrétnější typ literárního díla.
V tradičním členění se rozlišují tři základní literární druhy: epika, lyrika a drama. Do nich se zařazují jednotlivé žánry, například román, novela, povídka, elegie, óda, tragédie nebo komedie.
Literární druh a literární žánr
Literární druh určuje základní způsob, jakým je dílo vystavěno. U epiky je typické vyprávění příběhu, lyrika se zaměřuje především na pocity a prožitky a drama je založeno zejména na jednání a promluvách postav.
Literární žánr je užší kategorie. Určuje konkrétnější podobu díla, například jeho obvyklý rozsah, způsob výstavby příběhu nebo charakteristické formální znaky.
Román, novela a povídka jsou tedy různé žánry patřící převážně do epiky. Tragédie a komedie zase patří mezi dramatické žánry.
Epika
Epika je literární druh založený především na vyprávění událostí. Obvykle obsahuje děj, postavy, prostředí a určitou časovou posloupnost.
Důležitou úlohu má vypravěč, který čtenáři příběh zprostředkovává. Vyprávění může probíhat chronologicky, ale autor může využívat také návraty do minulosti, změny perspektivy nebo několik souběžných dějových linií.
Epika může být psána prózou i veršem, v současné literatuře však převažuje prozaická podoba.
Román
Román je rozsáhlejší epický žánr, který umožňuje podrobně rozvinout děj, postavy i prostředí. Často obsahuje několik dějových linií, větší počet postav a zachycuje delší časové období.
Román může mít mnoho podob. Existují například romány historické, psychologické, detektivní, dobrodružné, společenské nebo milostné.
Velký rozsah není jediným určujícím znakem románu. Důležitá je především větší komplexnost příběhu a prostor pro vývoj postav a jejich vztahů.
Novela
Novela je zpravidla kratší a dějově sevřenější než román. Obvykle se soustředí na jednu výraznou událost, konflikt nebo dějovou linii a pracuje s menším počtem postav.
Pro novelu bývá charakteristický poměrně rychlý děj směřující k výraznému vyústění. Ve srovnání s románem poskytuje méně prostoru pro rozsáhlé odbočky, podrobné popisy nebo množství vedlejších dějových linií.
Hranice mezi novelou a kratším románem však není vždy jednoznačná.
Povídka
Povídka je kratší epický žánr, který se zpravidla soustředí na jednu událost, situaci nebo omezený úsek života postavy.
Typický je menší počet postav, omezený rozsah a úspornější práce s dějem. Autor nemá tolik prostoru jako v románu, proto musí jednotlivé prvky příběhu vybírat velmi účelně.
Povídka může mít výraznou pointu, není to však její nezbytná vlastnost. Některé povídky jsou založeny více na atmosféře, charakteru postav nebo zachycení určité situace.
Pohádka
Pohádka je epický žánr založený zpravidla na smyšleném příběhu, ve kterém se mohou objevovat nadpřirozené bytosti, kouzelné předměty nebo fantastické události.
Tradiční pohádky často pracují s jasným protikladem dobra a zla, ustálenými motivy a typizovanými postavami. Vedle lidových pohádek existují také pohádky autorské, jejichž podobu vytvořil konkrétní spisovatel.
Pohádka nemusí být určena výhradně dětem, přestože je s dětskou literaturou dnes silně spojována.
Pověst
Pověst je vyprávění, které bývá spojeno s konkrétním místem, historickou postavou nebo událostí. Na rozdíl od pohádky obvykle vytváří dojem, že má určitý základ ve skutečnosti.
Historická fakta však mohou být v pověsti výrazně doplněna fantazií, legendárními motivy nebo ústní tradicí.
Známé jsou například místní pověsti, historické pověsti nebo vyprávění vysvětlující vznik určitého názvu či místa.
Báje a mýtus
Báje neboli mýtus je tradiční vyprávění, jehož prostřednictvím si lidé vysvětlovali vznik světa, přírodní jevy, původ člověka, jednání bohů nebo základní společenské hodnoty.
Postavami bývají bohové, polobozi, hrdinové nebo nadpřirozené bytosti. Mýty měly původně nejen literární, ale také náboženský a kulturní význam.
Soubory vzájemně propojených mýtů tvoří mytologii určité kultury.
Epos
Epos je rozsáhlý epický žánr, tradičně psaný ve verších. Vypráví zpravidla o významných hrdinech, historických nebo mytických událostech a často zachycuje osudy celého společenství.
Typické jsou rozsáhlé dějové celky, hrdinské činy a slavnostní způsob vyprávění.
Epos patří především ke starším literárním formám a v moderní literatuře se v tradiční podobě objevuje méně často.
Lyrika
Lyrika se zaměřuje především na pocity, nálady, myšlenky a subjektivní prožívání. Na rozdíl od epiky nemusí obsahovat rozvinutý příběh ani souvislý děj.
Lyrický text může zachycovat například lásku, smutek, přírodu, vzpomínku nebo osobní úvahu. Často pracuje se zvukovou stránkou jazyka, rytmem, obrazností a metaforami.
Lyrika je nejčastěji spojována s poezií, není však nutně omezena pouze na veršované texty.
Óda
Óda je slavnostně laděný lyrický žánr, který vyjadřuje obdiv, oslavu nebo povznesený vztah k osobě, události, myšlence či hodnotě.
Tradiční ódy bývaly spojeny například s oslavou panovníků, hrdinů, vlasti nebo významných událostí. V moderní literatuře může být předmětem ódy prakticky jakékoli téma.
Elegie
Elegie je lyrický žánr charakteristický smutným, melancholickým nebo teskným laděním.
Může pojednávat o smrti, ztrátě, nenaplněné lásce, pomíjivosti života nebo vzpomínkách. Původní význam a forma elegie se v průběhu literárního vývoje proměňovaly a dnes se označení používá především podle charakteru a nálady textu.
Sonet
Sonet neboli znělka je pevně uspořádaná básnická forma tvořená čtrnácti verši. Její vnitřní členění a způsob rýmování se mohou lišit podle konkrétního typu sonetu.
Sonet se často používá pro lyrickou poezii, například milostnou, přírodní nebo úvahovou.
V tomto případě se označení vztahuje výrazně také k formální stavbě básně, a proto se sonet někdy označuje spíše jako básnická forma než jako žánr v užším významu.
Lyricko-epické žánry
Hranice mezi epikou a lyrikou není vždy ostrá. Některá díla obsahují jak vyprávění příběhu, tak výrazné zachycení pocitů, nálad a atmosféry.
Taková díla se označují jako lyricko-epická.
Balada
Balada zpravidla vypráví výrazný, často tragický příběh a zároveň pracuje s básnickým jazykem, atmosférou a emocemi.
Častými motivy jsou vina, smrt, osud, provinění nebo konflikt člověka s vyšší mocí či společenským řádem.
Balada tak propojuje dějovou složku typickou pro epiku s výrazným lyrickým působením.
Drama
Drama je literární druh založený především na jednání postav a jejich vzájemných promluvách. Text je zpravidla určen k divadelnímu provedení, může však být čten také jako literární dílo.
Na rozdíl od epiky zde obvykle nevystupuje klasický vypravěč, který by průběžně popisoval události. Děj se rozvíjí zejména prostřednictvím dialogů, monologů a jednání postav.
Dramatický text může být rozdělen na jednání, scény nebo výstupy a obsahovat scénické poznámky.
Tragédie
Tragédie je dramatický žánr založený na závažném konfliktu, který zpravidla směřuje k nešťastnému nebo tragickému vyústění.
Postavy mohou být postaveny před konflikt mezi vlastními cíli, společenskými pravidly, osudem nebo morálními hodnotami.
Klasická tragédie často končí pádem nebo smrtí hlavní postavy, moderní tragické drama však nemusí tuto strukturu dodržovat doslovně.
Komedie
Komedie je dramatický žánr využívající humor, nadsázku, nedorozumění nebo komické situace.
Může mít především zábavný charakter, ale často zároveň poukazuje na lidské slabosti, společenské problémy nebo rozpory mezi postavami.
Na rozdíl od tragédie mívá komedie zpravidla příznivější nebo smířlivější vyústění.
Činohra
Činohra je dramatický žánr, který se soustředí na vážnější mezilidské nebo společenské konflikty, ale nemusí směřovat k tragickému konci.
V moderním divadle patří k nejrozšířenějším podobám dramatu. Její postavy a situace bývají často realističtější a bližší běžnému životu než v tradiční tragédii.
Próza a poezie nejsou literární druhy
Pojmy próza a poezie se s literárními druhy často zaměňují, ale označují především způsob formálního uspořádání textu.
Próza
Próza je zpravidla psána souvislým nevázaným textem. Patří sem většina románů, novel a povídek.
Prozaické dílo nemusí být nutně epické, protože próza je především formou zápisu textu, nikoli literárním druhem.
Poezie
Poezie pracuje obvykle s verši a často také s rytmem, rýmem nebo výraznou jazykovou obrazností.
Ne každá poezie je čistě lyrická. Existují také epické básně, eposy nebo lyricko-epická díla.
Formální podoba textu a literární druh tedy nejsou totožné kategorie.
Tematické a populární žánry
Vedle tradičního literárněvědného třídění se knihy běžně rozdělují také podle tématu, prostředí a typu příběhu.
Patří sem například detektivka, thriller, fantasy, science fiction, horor, historický román, dobrodružná literatura nebo romantická literatura.
Tato označení se mohou vzájemně kombinovat a často doplňují základní žánrové určení knihy.
Detektivka
Detektivka je založena na řešení záhady, nejčastěji trestného činu. Ústřední postava postupně získává stopy, vyhodnocuje informace a snaží se odhalit pachatele nebo vysvětlit okolnosti události.
Důležitou součástí klasické detektivky bývá možnost čtenáře průběžně sledovat důkazy a pokoušet se případ vyřešit společně s vyšetřovatelem.
Thriller
Thriller staví především na napětí, ohrožení a rychlém vývoji děje. Hlavní postava se často dostává do nebezpečné situace, jejíž následky mohou být velmi závažné.
Na rozdíl od klasické detektivky nemusí být hlavním cílem odhalení pachatele. Čtenář může jeho totožnost znát a napětí vzniká například z otázky, zda se protagonistovi podaří nebezpečí uniknout nebo mu zabránit.
Fantasy
Fantasy využívá fantastické prvky, které jsou přirozenou součástí světa příběhu. Mohou se v něm objevovat magie, nadpřirozené bytosti, smyšlené země nebo vlastní pravidla fungování světa.
Některá fantasy díla jsou zasazena do zcela vytvořeného světa, jiná propojují fantastické prvky se skutečným prostředím.
Science fiction
Science fiction (sci-fi) pracuje s představami o vědeckém, technickém nebo společenském vývoji. Může pojednávat například o cestování vesmírem, umělé inteligenci, mimozemském životě, budoucí společnosti nebo nových technologiích.
Fantastické prvky bývají zpravidla alespoň částečně vysvětlovány prostřednictvím vědy nebo předpokládaného technologického vývoje.
Horor
Horor je žánr zaměřený na vyvolávání strachu, napětí, úzkosti nebo pocitu ohrožení.
Může využívat nadpřirozené prvky, například duchy či démony, ale také realistické hrozby. Důležitou roli často hraje atmosféra a postupné budování napětí.
Historický román
Historický román zasazuje smyšlený nebo částečně skutečný příběh do konkrétního období minulosti.
Autor může kombinovat historické osobnosti a události s fiktivními postavami. Důležitou součástí bývá věrohodné zachycení dobového prostředí, společnosti a způsobu života.
Historický román je tedy současně románem podle literární formy a historickou prózou podle tématu.
Dobrodružná literatura
Dobrodružná literatura je založena na výrazném ději, překážkách, nebezpečí a cestě hlavních postav za určitým cílem.
Typické bývá rychlejší tempo, změny prostředí, konflikty a situace, které prověřují schopnosti nebo odvahu postav.
Dobrodružné prvky se mohou objevovat v románech, povídkách, fantasy i historické próze.
Romantická literatura
Romantická literatura se soustředí především na vznik, vývoj a překážky milostného vztahu mezi postavami.
Milostná dějová linie bývá jedním z hlavních prvků příběhu a její vyústění má zásadní význam pro celkovou stavbu díla.
Romantické prvky se však mohou kombinovat také s historickým románem, fantasy, thrillerem nebo dalšími žánry.
Žánry se mohou kombinovat
Jedno literární dílo nemusí náležet pouze k jedinému žánru. Román může být například současně historický, detektivní a milostný, případně může kombinovat prvky fantasy a thrilleru.
Žánrové hranice nejsou pevné a v průběhu literárního vývoje se mění. Některá díla tradiční pravidla záměrně překračují nebo kombinují několik různých postupů.
Proto může být správné jednu knihu charakterizovat několika žánrovými označeními.
Beletrie a literární žánry
Beletrie není samostatný literární druh ani žánr. Jde o širší označení pro uměleckou literaturu, zejména pro díla založená na fikci a literárním zpracování příběhu, postav nebo prožitků.
Jednotlivá beletristická díla lze dále členit podle literárního druhu a konkrétního žánru. Například román patří k epice, tragédie k dramatu a elegie k lyrice.
V běžné vydavatelské a knihkupecké praxi se pojem beletrie často používá užším způsobem především pro prozaickou fikci, tedy například romány, novely a povídky.
Literární žánr při vydávání knihy
Určení žánru má praktický význam také při vydávání knih. Pomáhá určit, jakým čtenářům je titul určen, jak jej popsat v anotaci a do jaké kategorie jej zařadit v knihkupectví, knihovně nebo e-shopu.
Žánr může být součástí metadat knihy a ovlivňovat její vyhledávání i doporučování v internetových obchodech.
Při zařazování proto nemusí být nejvhodnější pouze velmi obecné označení „román“. Přesnější charakteristika, například historický román, psychologický thriller nebo fantasy román, může čtenáři mnohem lépe napovědět, jaký typ knihy má před sebou.