Paginace je označování jednotlivých stran knihy, časopisu nebo jiné vícestránkové publikace pořadovými čísly. Slouží k jednoznačné orientaci v dokumentu a umožňuje odkazovat na konkrétní místo v textu, například v obsahu, rejstříku, poznámkách nebo bibliografických citacích. Číslo stránky se označuje také jako pagina.
V běžné knize se strany číslují postupně. U publikací čtených zleva doprava mají zpravidla pravé strany lichá čísla a levé strany sudá čísla. První stránka knižního bloku je tedy pravá strana. Toto pravidlo je důležité také při sazbě, kontrole dokumentu a přípravě tiskových dat.
Tištěná a skrytá čísla stran
Ne na každé stránce musí být číslo skutečně vytištěno. Některé stránky se do paginace započítávají, přestože se na nich pagina nezobrazuje. Typickým příkladem mohou být titulní list, začátek kapitoly, celostránková ilustrace nebo vakát.
Jestliže tedy například stránka 32 nemá vytištěné číslo, následující stránka zůstává stranou 33. Číslo není pouze grafickým prvkem na stránce, ale vyjadřuje její skutečné pořadí v publikaci.
Způsoby číslování
Hlavní text knihy se obvykle stránkuje arabskými číslicemi – 1, 2, 3, 4 atd. U některých odborných nebo rozsáhlejších publikací se mohou úvodní části, například předmluva nebo obsah, označovat malými římskými číslicemi – i, ii, iii, iv – a hlavní text následně začíná znovu arabskou číslicí 1.
V beletrii a běžných knihách je však časté také průběžné započítávání všech stran od začátku knižního bloku, přičemž na úvodních stránkách se čísla pouze nezobrazují.
Paginace a foliace
S paginací souvisí také foliace. Zatímco při paginaci se čísluje každá jednotlivá strana, při foliaci se čísluje celý list. Jeden list má dvě strany – přední a zadní – a dostává tedy jedno číslo.
V historických rukopisech, starých tiscích, archivech nebo odborných edicích se proto můžeme setkat například s označením fol. 12r a fol. 12v. Písmeno r pochází z latinského recto a označuje přední stranu listu, zatímco v z verso označuje jeho rubovou stranu.
Foliace byla běžná zejména ve starších knihách a rukopisech, zatímco v moderní knižní výrobě převládá paginace. Rozlišení obou pojmů je důležité například při popisu historických dokumentů nebo při práci s faksimile a kritickými edicemi.
Umístění paginy
Číslo stránky bývá umístěno nejčastěji u dolního nebo horního okraje stránky. Může být zarovnáno na střed, k vnějšímu okraji nebo být součástí záhlaví či zápatí. U protilehlých stran se jeho poloha často zrcadlí tak, aby se pagina nacházela vždy u vnějšího okraje knihy.
Volba velikosti, písma a umístění paginy je součástí grafické a typografické úpravy publikace. Číslo by mělo být snadno dohledatelné, ale zároveň by nemělo zbytečně odvádět pozornost od hlavního textu.
Paginace při sazbě knihy
Při sazbě se paginace obvykle vytváří automaticky v DTP programu. Pokud jsou stránky přidány nebo odebrány, program přečísluje následující strany a může současně aktualizovat obsah nebo další odkazy na čísla stran.
Správná paginace je důležitá také při kontrole tiskového PDF. Je třeba rozlišovat mezi číslem fyzické stránky v souboru a číslem vytištěným v publikaci. Například desátá stránka PDF nemusí být označena číslem 10, pokud jí předcházejí nečíslované nebo jinak číslované úvodní strany.
Paginace je tak zdánlivě jednoduchou, ale důležitou součástí knižní úpravy. Správně nastavené číslování usnadňuje orientaci čtenáře, práci s obsahem a rejstříkem i následnou kontrolu publikace při předtiskové přípravě.