Napsat knihu může každý, kdo má zajímavý nápad, chuť vyprávět a dostatek vytrvalosti. Literární talent je výhodou, ale stejně důležitá je pravidelná práce, ochota text upravovat a schopnost přijímat zpětnou vazbu. Hotová kniha obvykle nevznikne během jediného tvůrčího vzepětí. Je výsledkem mnoha menších kroků, které postupně promění neurčitou myšlenku v ucelený rukopis.
Začněte nosným nápadem
Na počátku většiny knih stojí jednoduchá myšlenka, situace, postava nebo otázka. Nemusíte mít od začátku promyšlený celý příběh. Stačí vědět, o čem chcete psát a proč by dané téma mohlo zajímat čtenáře.
Pokuste se svůj záměr vyjádřit jednou nebo dvěma větami. Například: „Mladá žena zdědí dům, ve kterém objeví stopy po dávno zmizelém příbuzném.“ Taková stručná charakteristika vám pomůže držet se hlavního tématu a neztratit se v množství vedlejších nápadů.
Ujasněte si žánr a čtenáře
Jinak se píše detektivka, jinak romantický román, dětská kniha nebo odborná publikace. Každý žánr má určitá pravidla a čtenářská očekávání. Detektivní příběh potřebuje tajemství a postupné odhalování stop, zatímco naučná kniha musí být především srozumitelná, přehledná a věcně správná.
Před psaním si proto položte otázku, komu je kniha určena. Znalost cílového čtenáře ovlivní slovní zásobu, rozsah, tempo vyprávění i způsob vysvětlování jednotlivých témat.
Připravte si jednoduchou osnovu
Někteří autoři plánují každou kapitolu dopředu, jiní objevují příběh až během psaní. Ani jeden přístup není špatný. Základní osnova však může práci výrazně usnadnit. Jako inspiraci nebo i nosnou kostru přitom můžete využít i části klasického antické dramatu.
Sepište si hlavní body příběhu, důležité události a předpokládané pořadí kapitol. U beletrie si promyslete výchozí situaci, hlavní konflikt, zásadní zvraty a závěr. U odborné nebo populárně-naučné knihy rozdělte téma do logicky navazujících částí. Osnova není neměnný předpis. Můžete ji kdykoli doplnit nebo upravit podle toho, jak se bude rukopis vyvíjet.
Vytvořte přesvědčivé postavy
Dobře napsaná postava by měla mít vlastní cíle, motivaci, přednosti i slabiny. Čtenář nemusí se všemi jejími rozhodnutími souhlasit, měl by jim však rozumět. Promyslete si, po čem postava touží, čeho se bojí a co jí brání dosáhnout cíle.
Vyhněte se dlouhému popisování charakteru. Vlastnosti postavy je zpravidla účinnější ukázat prostřednictvím jejího jednání, rozhodování a dialogů. Místo informace, že je někdo lakomý, jej například nechte dlouze počítat drobné při placení společné večeře.
Pište pravidelně
Čekání na inspiraci bývá jednou z nejčastějších překážek. Mnohem spolehlivější je vytvořit si pravidelný režim. Nemusíte každý den napsat několik stran. Důležitější je dlouhodobá pravidelnost.
Stanovte si dosažitelný cíl, například třicet minut psaní denně nebo určitý počet slov týdně. Najděte si čas a místo, kde vás nebude nic rušit. I pomalé tempo vede k cíli, pokud se k rukopisu soustavně vracíte.
První verze nemusí být dokonalá
Při psaní první verze se nesnažte vybrousit každou větu. Neustálé opravování úvodních kapitol může způsobit, že se nikdy nedostanete ke konci. Smyslem prvního návrhu je zachytit celý příběh nebo obsah knihy.
Dovolte si psát nedokonale. Slabší místa, opakování i stylistické nedostatky můžete odstranit později. Nejdříve potřebujete materiál, se kterým bude možné dále pracovat.
Dopřejte rukopisu důkladnou úpravu
Po dokončení první verze rukopis na několik dní nebo týdnů odložte. S odstupem si snáze všimnete nelogičností, zbytečných pasáží a míst, která potřebují rozvinout.
Při první revizi se zaměřte na celek: stavbu příběhu, pořadí kapitol, tempo a srozumitelnost. Teprve poté upravujte jednotlivé věty, odstraňujte opakování a opravujte pravopis. Některé části bude nutné přepsat, jiné zkrátit nebo úplně vypustit. Takové zásahy nejsou známkou neúspěchu, ale běžnou součástí autorské práce.
Získejte zpětnou vazbu
Autor zná svůj text natolik dobře, že v něm často přehlédne nejasná místa. Dejte rukopis přečíst několika lidem, kteří dokážou vyjádřit konkrétní názor. Ptejte se, kde se při čtení nudili, čemu nerozuměli nebo které postavy a kapitoly na ně působily nejsilněji.
Nemusíte přijmout každou připomínku. Pokud však na stejný problém upozorní více čtenářů, pravděpodobně stojí za pozornost. Velkou pomocí může být také profesionální redaktor, který posoudí stavbu knihy, jazyk i její čtenářský potenciál.
Myslete na vydání až po dokončení rukopisu
Knihu lze vydat tištěně nebo publikovat elektronicky. Každá možnost má jiné výhody, náklady i nároky na autora. O konkrétní cestě jak vydat knihu je však nejlepší rozhodovat až ve chvíli, kdy máte dokončený a pečlivě upravený rukopis.
Nejdůležitějším krokem není vymyslet dokonalý název ani vytvořit obálku. Je jím skutečně začít psát a pokračovat, dokud nevznikne poslední kapitola. Kniha se tvoří postupně – stránku po stránce, úpravu po úpravě.