Artur Koks

Artur KoksS osobností Artura Kokse se setkáváme především v souvislostech s odkazy na výtvarné umění, uměleckou fotografii a kritický přístup k politické realitě. Sám se definuje na nezávislého prognostika. Prognostický ústav ČSAV se ovšem po roce 1992 rozplynul v několika návazných institucích a jeho původní personální složení dodnes nebylo identifikováno. Je prokázáno, že do kolektivu jeho tehdejších veličin, mezi nimiž dominovali Václav Klaus a Miloš Zeman, Artur Koks patrně nepatřil. Vzhledem k tomu, že počet 25–49 zaměstnanců Prognostického ústavu nebyl nikdy spolehlivě perzonifikován nelze vyloučit, že Koks mezi ně patřil, třeba jako externista.

Snad bude přesnější jeho identifikace jako publicisty. Poprvé se s jeho jménem setkáváme v magazínu Cicero, kde publikuje jedny z prvních informací o Společnosti pro využití jedlobedlového oleje (KOKS, Artur. Jedlo-Bedlo-Oil-Comp. Ostrava: Cicero 0/1971, s.83–84., Cicero 1/1972, s. 83–86. Ilustrace Miroslav TITTLER).

Koks patrně tehdy ještě pracoval v některé z kulturních organizací dnešního Moravskoslezského kraje a prognostická činnost nebyla jeho hlavní profesí. Od 70. let se však vyhýbá veřejnému životu a svou identitu úzkostlivě tají, což snad souvisí s nastupující normalizací. Občasné publicistické aktivity, většinou zveřejňované pod značkou –ak– (Ostrava: OKZ, Kulturní měsíčník atp.), jsou tak jediným dokladem jeho existence.

Je mu přisuzováno i autorství grafáží, ve smyslu textem vloženým do historické fotografie či xylografie (jako tzv. bublina) změnit její původní obsahový význam (např. Cicero 1/1972, s. 75 a j.). Vedle stejného označení používaného dadaisty (Max Ernst) pro techniku vyškrabávané kresby do barevného podkladu, se tak Koksova definice více blíží původnímu řeckému základu slova (graphein = psaní) aplikovaném na fotografie, které dadaisté (mimo Man Raye) ještě neovládali vytvářet. Každopádně je to vedle asambláže, koláže, persifláže, printáže, proláže, roláže, souvstáže, struktáže, vitráže a řadě jiných, které dosud ještě nebyly objeveny, originální moderní grafická technika.

Převážná většina materiálů, která se takto dá vystopovat, se však netýká celospolečenských problémů či politiky, ale je zaměřena na oblast výtvarného umění – a to především na specifika umělecké fotografie. Teoretickými texty uvozuje i obrazové monografie (např. monografie Akt / RE-ART. Ostrava: En Face 2012, 112 s. ISBN 978-80-87264-11-9, s. 2, 3 obálky).

Obšírný soubor cca 50 politických fejetonů publikovaných v Listech moravskoslezských (Ostrava: ©2006) je pak dokladem rozšíření spektra jeho tvůrčích zájmů o politickou prognostiku. Knižně pak tyto texty vyšly jako e-kniha (KOKS, Artur. Občan mezi zákony a Murphyho zákony. Ostrava: En Face 2011, 156 s. ISBN 978-80-87264-06-5). Doslov ke komiksu Tři mušketýři kreslíře Antonína Šplíchala (2014, ISBN 978-80-87264-45-4) pak již naznačuje rozšíření jeho hodnotitelských komentářů i na veřejně-politickou problematiku.

Důkazem šíře jeho zájmů a dovedností je pak další titul, věnovaný kuchařským receptům z pozice experimentátora, jenž do hájemství kulinářských tajemství vstupuje s přesvědčením, že pouze vlastní objevy jsou nezpochybnitelné a že se bez cizích a převzatých receptů obejde (KOKS, Artur, Občan v kuchyni. 2012, 90 s. ISBN 978-80-87264-17-1).

Nově autorovi vyšel titul Občan mezi zákony a Murphyho zákony / Pryč z EU! rozšiřující původní texty a prognózy nejen o současné naléhavé aktualizace, ale i o záznamy materiálů publikovaných až v roce 2026, či dokonce i dramatickou jednoaktovku, přináší navíc kromě stovky autorem osobně vybraných citátů a sentencí i unikátní soubor k jednotlivým tématům vytvořených aktuálních grafáží.