Analogová éra a vývoj koncepce fotoaparátů

S rozmachem fotografování a růstem výnosů z těchto aktivit vzrostl i prostor pro neustálé zdokonalování jak citlivých materiálů, tak přístrojů. Profesionální formát desek pro kontaktní kopie 8×10″ či 5×7″ byl rychle zastíněn 60mm svitkovým filmem a sklopné přístroje formátu 6×9 cm se již po I. světové válce prodávaly v desetitisících kusů. Kinematograf s 35mm filmem záhy už nebyl k vidění jen v Paříži.

Geniální nápad konstruktéra Oskara Barnacka použít tento film do malého a skladného přístroje rozvoj fotografie expandoval a Leica určila další směr: mobilitu, pohotovost, malé rozměry. Následovaly kvalitní výměnné objektivy s vyšším rozlišením, garantující i z podstatně menšího rozměru negativu profesionálně použitelnou kvalitu pro většinu fotografických aktivit. Trvalou konkurenci představoval koncept dvouoké zrcadlovky Rolleiflex (u nás Flexaret) s horním objektivem určeným k náhledu a zaostření a spodním ke snímání. Celou generaci se pak soutěž o dominanci na fotografickém nebi odehrávala mezi 60mm svitkovým formátem a 35mm kinofilmem s prioritami střídavě se klonícími na tu či onu stranu.

Deskový přístroj formátu 13×18 cm z mahagonu firmy J.Lancaster & Son Birmingham z roku 1897 má již prakticky všechny vymoženosti profesionálních systémových velkoformátových kamer: výškový i sklopný pohyb výměnných objektivů a kipování se zadní stěnou s možností vkládaní kazet bez sejmutí matnice. Na snímku je osazen unikátním tele-zoomem Telinear 540-1080 mm což je důkazem, že konstrukce zoomů byla známá už v 19. století. O rok později firma vyrábí už 200 000 fotoaparát (zanikla v roce 1955).

Nevýhody koncepce Rolleiflexu i dálkoměrné Leicy – paralaxa a nepřesné určení výřezu v hledáčku, nemožnost určení hloubky ostrosti a přesného stanovení expozičních parametrů – to vše vyvážil následný koncept jednooké zrcadlovky s výměnnými objektivy, časem dovedený do maximální dokonalosti pro oba tyto formáty negativů. Přinesl však také nutnost konstrukce retrofokusových objektivů s dopředu posunutým ohniskem, aby se vyšetřil prostor pro zrcátkový mechanismus umožňující jedním objektivem scénu pozorovat i zaznamenat. Tedy více čoček, větší váha, rozměry, i cena.

Velkoformátové přístroje umožňující vysokou kvalitu obrazu a tedy i velký formát výsledného díla pochopitelně zůstaly – ovšem pro podstatně vyšší pořizovací i provozní náklady vyhrazeny takřka výlučně  profesionálům a náročným tiskovým či prezentačním účelům. Značky Linhof, Hasselblad, Zenza Bronica či Wista a Graflex, s objektivy Rodenstock, Zeiss, Schneider a Voigtländer dodnes neztratily nic ze své výjimečnosti a dokonalosti pro klasický fotografický proces.