Fenomén fotografie

Z prvotního náročných postupů daguerrotypie či mokrých kolódiových desek přístupných jen movitým a vyškoleným profesionálům fotografie rychle vyrůstala. Vynález suché citlivé emulze umožnil masový rozmach tohoto nového média a slogan George Eastmana a jeho firmy Kodak „vy stiskněte tlačítko, my zařídíme zbytek“ rychle ovládl Ameriku. Tento slogan byl šit na míru americkým zvyklostem, akceptujícím základní pravidlo: kdo chvíli stál, již stojí opodál. S tím u nás sice přišla až marxistická ideologie, ale k charakteristice amerického přístupu k životu se myslím hodí dokonale. Nebudeme si s ničím příliš lámat hlavu, ale budeme to naplno využívat.

Historická fotografie George Eastmana z roku 1890

Historická fotografie George Eastmana z roku 1890

V Evropě už tento slogan takový ohlas neměl. Jednak tu byla hrdost na to, že zde se fotografie zrodila, jednak tiše respektovaný úzus, že nový vynález přece není pro blbce. A tak se u nás postupně formovalo hnutí s podtextem snah o uměleckou tvorbu i s tím, že se stalo věcí cti si fotografické produkty zhotovit vlastnoručně. Tedy hand-made v americké interpretaci. Po celé Evropě vznikaly kluby fotoamatérů a jen v naší republice bylo ve 20. století takto aktivních cca 50 000 nadšenců. Fotografovali, vyvolávali, své práce posílali do různých soutěží, vystavovali.

Dnes, s masovým rozvojem digitální technologie, se situace jakoby připodobnila k začátku onoho století. Nemusíte nic umět, nemusíte o tom přemýšlet, stačí mačkat spoušť. A pochopitelně kupovat stále nové přístroje, neboť požadavky na to být „in“ trvale rostou. Se světelností a zoomovým rozsahem objektivů, rozlišením snímacího čipu, stále sofistikovanějším obslužným softwarem a tak podobně.

Už jsem se chystal napsat, že nerostou jen požadavky na výtvarnou úroveň obrazu, ale škrtl jsem to. Roste i kultivovanost, jaksi podvědomě, sdílením v paměti zakódovaných prvků ze všech stran se nabízených obrazů této mediální doby. Virtuální doby – kdy všechno je přístupné jen hned a tady a zítra už nebude. Stejně jako milióny digitálních fotografií, existujících-neexistujících na všemožných nosičích, po nichž už za pár let neštěkne ani pes. A které na rozdíl od papyrových svitků v budoucnu ani nikdo neobjeví. Každé dílo nakonec přece musí být vyjádřeno v hmotné podobě. A ta určuje jeho užitnou hodnotu i trvanlivost. Pro dnešek i pro budoucnost.